Dne 15. srpna jsme jeli navštívit tábor v Bítově na jihovýchodě Čech u Vranovské přehrady. Kolem přehrady je nádherná příroda, smíšené lesy nabízejí velkou škálu herního vyžití. Nedaleko vesnice Bítov, kde na místní faře byly děti ubytovány se nachází hrad Bítov. Rozlehlý komplex původně gotického hradu, založený v 11. stol., přestavěný novogoticky v 19. století.
Palác - Novogotické interiéry s jedinečnou kolekcí iluzivních maleb ve více než 20 místnostech napodobují v plošně napodobeném štuku, kameni a dřevě vzhled gotického rytířského sídla. Ve 2. patře je připomínka na zoologickou sbírku založenou v 19. století hrabaty z Daunu a rozšířenou posledním soukromým majitelem hradu baronem Jiřím Haasem. Hradní a lesní strašidla - Expozice hradních a lesních strašidel ve sklepení hradní pivovaru ze 17. století. Hradní kaple - Hradní kaple z roku 1334 se vzácnou Madonou bítovskou. 

Nedaleko odtud se také nachází zřícenina hradu Cornštejn.    Hrad Cornštejn byl vybudován v I. polovině 14. století na strategické poloze západní strany kopcovitého výběžku ze tří stran obtékaného řekou Dyjí, poblíž místa dřívějšího pravěkého hradiště. Jeho jméno je nejspíše odvozeno z německého Zohn (hněv) a Stein (kámen, skála), tím měla být vyjádřena síla i pevnost hradu. Vznikl na území původního hradského obvodu Bítovska, které přešlo koncem 13. století jako zástava do rukou Lichtenburků. Poprvé se uvádí v listině markraběte Karla z 31. května 1343, kterou dovolil Smilovi, Čeňkovi a Janovi z Lichtenburka rozdělit jejich léno - hrady Bítov a Cornštejn - na tři díly.

                Fara, kde byly ubytované děti se nachází přímo v centru Bítova. Bítov byl vystavěn ve třicátých letech jako experimentální vesnice. Ze všech stran na vás dýchá atmosféra třicátých let, tzv. Masarykova architektura - funkcionalizmus. Dokladem toho je například základní škola přímo naproti faře.                                                                    

            Tak jsem popsal trochu místní okolí, nyní se konečně dostávám k náplni tábora. Mezi naším a tímto typem tábora je mnoho rozdílů co se týče technického zázemí, ale přesto máme některé rysy společné. Například celotáborová hra doprovází děti celým pobytem tábora. Letos se hrála hra z oblasti sci-fi na způsob pána prstenů. Jednalo se o získání trůnu pána Wesnothu. Skupinky táborníků představovaly doprovod dědice trůnu, který měl nárok na trůn Wesnothu, ale trůn byl ovládán temnými silami. Proto ho táborníci v závěrečné noční hře měli získat.

Cesta k trůnu nebyla jednoduchá, nejprve si museli táborníci zjistit jakým směrem se vydají na cestu. To jim skrývala šifra roztroušená po zahradě fary. Po jejím rozluštění jsme se mohli vydat na první etapu. Již se vydáváme správným směrem, kde po chvíli narážíme na první strážce trůnu s mocnou čarodějnicí. Podařilo se nám ji získat na naši stranu po splnění jistých úkolů. Jako odměna na prvním stanovišti nás čekala od samotné čarodějnice cenná mapa okolí. Vyrážíme směr Vranovská přehrada, noční život u rekreačních chat dával po cestě k druhému stanovišti zajímavý tajemný nádech. Obzvláště, když se ze tmy v jedné chvíli vynořil děsivý štěkot psa. Ve výsledku se jednalo o malého ratlíka, který se pod rouškou tmy vydával za obra.

Hurá druhé stanoviště, zde čekal táborníky těžký úkol. Přeplavat tam a zpět Vranovskou přehradu, nakonec z této akce sešlo. Potom co nám jedna z vedoucích Alena doporučila tuto akci vynechat a získat tak první část zprávy, kde se nachází trůn, jiným způsobem. Netrvalo dlouho a část pergamenu byla v naší moci. Opouštíme Alenu a Tomáše co by další temné strážce trůnu, které jsme získali na naší stranu. Teď před námi zůstalo další obtížné rozhodnutí, jakou cestou se vydat. Měli jsme dvě možnosti, kam jít. Na Hrad Bítov vzdálený 3 km nebo na zříceninu Cornštejnu, která byla necelé dva kilometry od nás. Padl návrh se rozdělit a každý jít na jinou stranu. To se však po krátkém hlasování zavrhlo. Tým musí držet při sobě za každých okolností. Jdeme tedy na zříceninu, pod níž se má ukrývat jeskyně s dalším kouskem pergamenu. Po cestě k Cornštejnu si vyprávíme různé zážitky, tak cesta utíká poměrně rychle. Ve vzduchu se vznáší nádherná vůně grilovaného masa z nedaleké chatové osady. Sbíhaly se nám sliny, ale touha po získání trůnu a vítězství v celotáborové hře nás hnalo kupředu.

Zřícenina nad námi, nikdo nám v patách nešel tak máme jistý náskok. Hledáme tedy jeskyni.... Chvilku to trvalo, prolézali jsme křoviska na stráních pod hradem a nic. Jdeme tedy zpět na silnici a zkusíme to z druhé strany. David, jeden člen naší skupiny si vzpomněl, kde přespávali před dvěma lety na puťáku. To by mohlo být ono, podotknul a  hned nás vede poslepu v naprosté tmě po úzké cestičce pod hradním opevněním. Sláva jeskyně nalezena! Další část pergamenu získána. Jdeme tedy svižným krokem zpět na Bítov. Dáváme však pozor abychom nebyli spatřeni dalšími oddíly. Baterky zůstávají v kapsách batohů, Měsíc ač jen z jedné třetiny je dobrým zdrojem světla i  pod korunami stromů. Najednou slyšíme hlasy....další skupinka, rychle jsme skočili do škarpy u silnice. Přitisknutí tváří k zemi čekáme až přejdou a doufáme, že nás neuvidí. V ruce měli baterku a když byli na naší úrovni, posvítili si naším směrem. Že bychom byli slyšet, nebo vidět?! Naštěstí nás maskáčové oblečení spojilo s okolním terénem a přešli nás. Vyrážíme tedy dále směr Bítov.

Na hradě Bítov získáváme poslední část pergamenu a nyní je před námi otevřená cesta k cíli. Víme kde se nachází trůn, jdeme ho tedy získat. Samotný závěr byl za obcí Bítov na kraji lesa. Zde temní hlídači trůnu bránili území osvětlené ohněm. Naším úkolem bylo získat šátek kousek od ohně, měl to být symbol trůnu. Hlídači nás nesměli vidět a pokud nás uviděli nezbývalo než vzít nohy na ramena a utíkat co se dá. Jako strážci trůnu se pod rouškou nalíčených tváří skrývali Věra, Markéta, Tonda a "Moravák". Bránili své území velice dobře. Protože jsme přišli jako první byly síly vyrovnány čtyři na čtyři. Několik neúspěšných vpádů na bráněné území nás navrátilo na hranice lesa. Opět se snažíme jednotlivě získat vlajku z různých směrů. Šel jsem tedy po hranici lesa, podotýkám, byla tam tma jak v pytli. Viděli jsme jen obrysy postav, což byla naše výhoda. Ležím v listí tak dvacet metrů od vlajky, vypadá to slibně, zatím si mě nikdo nevšiml. Ostatní odvedli pozornost na druhou stanu. Plížením plazením vpřed! Tedy lezu, když v tom najednou se přede mnou objevil Tonda. Dávám se na útěk, avšak špatným směrem. Z ničeho nic mi zmizela pevná zem pod nohama a pak už se jen kutálím dolů ze svahu. Tonda mě následoval, avšak naštěstí padal jiným směrem. Oba jsme zůstali potichu ležet polámaní v listí na stráni. Byla tam tma a já jen odhadoval, kde může být. Nic se nám naštěstí nestalo, tak potom co jsem nabral opět síly, vyrážím do  kopce ven z lesa.

Po nějaké chvíli obíhám část vesnice a snažím se dostat z druhé strany, zde potkávám další táborníky a společně zahajujeme útok na hlídače trůnu. Potichu se dostáváme do jejich blízkosti, zde jsme se rozdělili na tři skupinky a hurááá na ně! No, chytli mě hned, ale jeden z našeho oddílu se zmocnil vlajky a tím získal vítězství pro celý oddíl. Tak jsem se po mnoha letech vrátil do dětských let, kdy jsem podobně dobýval vítězství i prohry. Byl to nevšední zážitek na který budu dlouho vzpomínat.   Další foto tady...