Foto ZDE

     Prvního září většinou začíná škola, avšak letos tento den spadl na sobotu, proto jsme mohli uskutečnit další táborový sraz!                                                       Sešli jsme se na Andělu, odkud se po nějaké chvíli přesouváme na náměstíčko za kostelem sv. Václava. Koná se zde třetí ročník karnevalu v tónech jihoamerických písní a ve stylu samby. Začátek měl být ve dvě hodiny, ale pro drobné organizační zmatky, množství novinářů, fotografů a kameramanů se vše zpozdilo o půl hodiny. Někdy mi připadalo, že zde bylo více novinářů a policistů, než účinkujících a přihlížejících.                     Čekání na začátek programu jsme si krátili, fotografováním a debatou nad maskami a účinkujícími. Pavel Feglar si dokonce usmyslel, že bude pokoušet trpělivost policistů, kdy otázkami bombardoval motohlídku. Nicméně vydrželi jsme na místě až do začátku průvodu.

Průvod opustil své výchozí místo a my se přesouváme občerstvit k divadlu Labyrint. V restauraci čekáme na Majdu a Áju, které měly zpoždění. Odtud se pak vracíme na Anděl, kde se k nám připojil ještě Jirka a společně odjíždíme na bowling do Nových Butovic.                                                                       Na bowlingu máme štěstí a bez rezervace získáváme na hodinu dvě dráhy. Po přezutí a sestavení dvou teamů, se odhodlaně pouštíme do bowlení koulí. Mnohokrát během hry z obou našich drah zaznělo vítězné strike či spare, avšak na místní rekord 277 bodů vždy tak polovina chyběla. Ale my jsme nepřišli  překonávat rekordy, nýbrž pobavit se. O páté končíme s "bowlením", ještě skupinové foto a hurá na Florenc, vyprovodit Petru k autobusu do Loun.                                                                                                         Po příchodu k metru čekáme na soupravu, ale dlouho nic nepřijíždělo. Nakonec se ozvalo několik hlášení o přerušení provozu metra. Jirka se šel zeptat dispečera, jaké úseky metra nejezdí. Překvapením pro nás bylo zjištění, že nejezdí ani jedna  trasa. Hned jsme začali spekulovat co se mohlo stát. Neboť výpadek celého metra se snad nikdy nenastal. Problém však nastal Pétě, neboť za čtyřicet minut měla odjíždět autobusem z Florence do Loun. Dvacet minut čekáme na stanici metra a nic. Nakonec jsme nastoupili do autobusu směřující na Bílou Horu. Dnes již víme, že pokud bychom počkali ještě deset minut, tak bychom mohli pokračovat metrem. Nicméně za deset minut bychom se na Florenc nedostali, i kdyby souprava projížděla všemi stanicemi. Tak po výstupu z autobusu v Řepých nastupujeme do tramvaje na Anděl, kde nás opustil Ondra, my však pokračujeme dále na večeři do pizzerie na Arbesově náměstí.                                                      První dojem z pizzerie byl příjemný, čišník nám připravil sezení pro jedenáct lidí a my spokojeni usedáme. Překvapením pro nás bylo, naléhání pro objednání nápojů. Neboť někteří chtěli jen pizzu, ale podle slov čišníka je nutné si objednat i nápoj. Jinak prý zabíráme místo dalším zákazníkům.

Nikdy jsem se nesetkal s takovýmto přístupem. Zákazníci jsme snad i my a pokud si alespoň něco objednáme, neměl by být problém. Proběhla mírná diskuse s obsluhou o pojmu restaurace a zákaznících, avšak musím říci, že velmi na úrovni. Nepadlo jediné nevhodné slovo či výraz. Nakonec si všichni objednáváme k naší spokojenosti a finančním možnostem. Musím také říci, že i přes počáteční diskusi bylo jídlo výborné a vcelku i cenově přijatelné.  Čas však nezastavíme a za necelou hodinku by měl jet Péťe druhý autobus. Nečekáme tedy ani chvilku a vyrážíme na Florenc. Přijeli, jsme s dostatečným předstihem, tak máme čas prohodit ještě pár slov... Péťa je již na "palubě" autobusu a po odjezdu i pro nás celý den končí, neboť se i my loučíme...

 Foto ZDE